Příběh čtenáře

Děkujeme za vaše zaslané příběhy. Ten, který nás nejvíce zaujal, otiskujeme.

Můj příběh se odehrával v době, kdy jsem se stala vdovou. Po 3 letech samotného vdovského žítí ve velkém domě na vesnici jsem usoudila, že to takhle dál nejde a není to pro mě. Vzala jsem svůj život pevně do rukou, život jde dál a bohužel osud vám někdy vezme milovanou osobu, ale prostě to tak je. Začala jsem si shánět bydlení v bytě v menším městě na Vysočině. Po několika prohlídkách jsem zjistila, že nebude lehké být sama v novém městě, jelikož jsem se zesnulým manželem byla 30 let a najednou mě přepadla samota, a co dál. Nastala kuriózní situace, chtěla jsem odřeknout schůzku na prohlídku bytu. Nakonec jsem přeci ale neodmítla, a na prohlídce potkala muže, který měl podobnou situaci jako já, což jsem později zjistila.
Byl již 10 let vdovec a sháněl také menší byt. Slovo dalo slovo a šli jsme na kávu do
nejmenované kavárny. Po několika schůzkách jsme zjistili, že nás spojuje spousty společných věcí. Dnes, po 5 letech od náhodného seznámení, jsme spolu, koupili
si menší byt, vzali se a užíváme každý společný den. Nikdy nevíte, koho kdy potkáte.
Ema z Vysočiny